Práci pod tlakem vyhledávám. Kdo mě zná, tak ví, že jsem trošku emoční šílenec, tvrdí Čurda

V této roli jste často pod tlakem. Vyhovuje vám to?
Já tyhle situace vyhledávám. Baví mě to a rozhodně mi to nevadí. Měl jsem to takhle jako hráč, reprezentant i jako trenér nebo sportovní ředitel. 

Nevadí vám to ani když se prohraje?
Samozřejmě je příjemnější, když se vyhrává. Ale jakmile prohrajeme, je to nejen pro mě takové zrcadlo. Člověk si řekne, co je potřeba změnit a začne nad tím více uvažovat. Podívá se na situaci z trochu jiného úhlu. 

Jde to vždy takhle jednoduše?
Je pravda, že kdo mě zná, tak ví, že jsem trošku emoční šílenec a že emoce hodně prožívám. 

Jak se to projevuje?
Nerad prohrávám v úplně čemkoliv. Ať už je to trénink, přihrávky, cokoliv. Takže vždy to nejjednodušší není. Ten, kdo ale zvládne pracovat pod tlakem, se může někam posouvat. 

Když se prohraje, zvedáte i vy v týmu náladu?
Řekl bych, že je to rozhodně součástí mé práce. Je na nás trenérech a celém realizačním týmu, abychom byli naladění na stejnou notu, když ten špatný okamžik přijde. Musíme vždy vymyslet způsob, jak z toho tým dostat. To je rozhodně jedna z našich největších úloh, a i mě osobně dost přináší.

Co dalšího vám tahle zkušenost dává?
Pracuju s těmi nejlepšími hráčkami, které máme. To je pro trenéra naprosto skvělá věc. Zároveň hrajeme ty největší turnaje, což je obrovská pocta. A pak taky konfrontace s Bentem a Geirem, tedy s dalším trenérským stylem. Norským trenérským stylem.

Liší se jejich norský přístup od našeho?
Co se týká odborných, házenkářských věcí, tak ne. I proto jsem nabídku přijal, protože když jsme se s Bentem bavili čistě o házené, tak jsme si hodně rozuměli. Věděli jsme, na co chceme klást důraz a tak podobně. 

A kde je tedy ten rozdíl?
V mentálním a motivačním přístupu k hráčkám. V tom, jakým způsobem dokáže Bent utvářet týmovou chemii. To se jen tak nevidí.

Takže se vám s norským trenérským duem spolupracuje dobře?
Určitě ano. My jsme tady pro Benta. Jsme tu pro to, abychom mu dávali zpětnou vazbu, dejme tomu nějaké zrcadlo. Je už pak na něm, jestli si z toho něco vezme nebo ne. 

A Geir?
Tam je ta spolupráce naprosto perfektní. Například video má kompletně na starosti on a myslím si, že odvádí velmi dobrou práci. A když k tomu přidám ještě Martina Galiu, tak naše čtyřka dohromady funguje velmi dobře.

Asi jste tedy hodně rád, že jste nabídku před rokem přijal.
Neskutečně. Je to prestižní pozice a spolupráce s týmem funguje velmi dobře. Kdybych ji nepřijal, tak bych si to v budoucnu určitě vyčítal. 

V roli asistenta jste jako první velkou akci zažil světový šampionát. Jak na něj vzpomínáte?
Nejde jinak než v dobrém. Vyrovnali jsme historicky nejlepší výsledek, což je osmé místo. Byla to skvělá jízda. Vždycky na takových šampionátech chcete porazit někoho těžkého, abyste se někam dostali a posunuli. Tady se nám to povedlo proti Španělkám. Ale takový vnitřní rozpor v sobě přece jen mám.

Proč?
S odstupem času už to není takové, ale když jsme postoupili do čtvrtfinále a prohráli jsme s Francií, tak nás čekaly ještě dva zápasy. Myslím si, že jsme tahle utkání mohli zvládnout lépe. Mohli jsme hrát klidně o páté nebo šesté místo. Tam jsme prostě nedosáhli toho našeho stropu, a to mě mrzelo ještě dlouho po šampionátu. Chyběl jen kousek k tomu, abychom sami sebe nejen vyrovnali, ale zároveň překonali. 

Od té doby se ale hráčky určitě o dost posunuly.
Posun tam je rozhodně znát. Hlavně v hlavě. Uvědomují si, že mohou hrát i s těmi lepšími týmy a že se s nimi mohou měřit. Vědí, že v zápasech, kdy jsme dole, například v kvalifikaci proti Portugalsku, jsme schopni skóre otočit.

Co ještě dal holkám uplynulý rok?
Určitě se zlepšily rychlostně. Díky tomu, jakou hru chce hrát Bent, jsme se hodně posunuli v tempu. 

Cítíte před utkáním podobnou nervozitu jako hráčky?
Řekl bych, že je trošku jiná. Ale je tam. Když jsem sám hrál, tak jsem se staral pouze o hraní a o nic dalšího. Trenér řeší i spoustu dalších věcí. Ve chvíli, kdy se vyhraje, tak to jde hlavně za týmem…

A když se prohraje?
Tak to jde hlavně za trenérem. Alespoň tak mi přijde, že je to daný. A trenéra si pak berou na paškál. Takže i ta nervozita před utkáním musí být jiná. 

Teď vás čeká evropský šampionát. Co říkáte na los soupeřů?
Je to hodně nevyzpytatelná skupina. Troufám si říct, že každý můžu porazit úplně každého. Jeden z klíčových zápasů bude pro nás hned ten první proti Rumunsku, které by mohlo být soupeřem na naší úrovni.

Proč myslíte?
Když předvedeme výkon, na který se připravujeme, a vše se nám podaří, celý tým pak půjde nahoru mentálně i herně ještě víc.

A co ostatní soupeři?
Nejtěžší bude Černá Hora. Naopak Srbsko musíme jednoznačně porazit, pokud chceme postoupit dále. Takhle to mám v hlavně nastavené.