Co se dá dělat? Fandila jsem, přála jsem jim výhru, ale bohužel v tu chvíli víc týmu nepomůžu, líčí Zachová

Bála jste se, že o evropský šampionát úplně přijdete?
Samozřejmě. Nevěděla jsem, jak se k tomu postaví trenér. Až na letišti mi řekli, že se mám dát dohromady, pár dní zůstat doma a že se pak k týmu můžu přidat později. Jsem ráda, že mě rovnou z nominace nevyškrtli. 

Antibiotika tedy naštěstí zabrala. 
Ano. Při odletu z Francie jsem byla ještě dost oslabená a měla jsem teplotu, ale během týdne jsem se cítila o dost lépe a hned v pátek jsem se letadlem dostala až do Debrecínu. 

Dorazila jste přímo na zápas?
Přesně tak. Rovnou na tribunu. 

Jaké emoce jste během zápasu prožívala?
Snažila jsem se fandit co nejvíce to šlo. Ale bylo to strašně těžké. Během zápasu jsem si ale vůbec nepřipouštěla, že by se dalo prohrát. Bohužel to tak dopadlo. Je to sport a někdy to takhle prostě skončí. Bolí to, ale na to teď tady není prostor. 

Už se musíte soustředit na další zápas.
V ten den je ještě čas si to nějak zanalyzovat v hlavě, ale pak už musíme jít dál. 

Myslíte, že roli mohl hrát i tlak?
Třeba já osobně bývám před zápasy nervózní vždycky. I v lize. Snažím se si nepřipouštět, že je to vrcholný šampionát. Ale ta tíha na některé z nás prostě dolehne. 

Bylo tomu tak i proti Rumunsku?
Nemyslím si. Ony hrály kvalitní hru a my jsme to bohužel v závěru nezvládly.

Co jste říkala na atmosféru v hale?
Rumunů tam bylo doopravdy hodně. Pak jsem v televizi viděla Srbky s Černou Horou, a na zápasech s nimi to bude dost podobné. Mají to blízko. Ale myslím, že je určitě lepší tam mít takovou podporu, než aby v hale bylo ticho. 

K týmu už se tedy opět plně přidáváte?
Cítím se dobře a myslím si, že budu připravená zabojovat proti Srbsku. Chci zkusit trénovat a znovu se pořádně zapojit.

(FOTO + TOP: Hana Vrbková)