Zima na severu? Cítím se jak medvěd v noře. Ale neřeším, kde žiju. Domov mám tam, kde je manžel, líčí Šustáčková

Byl to správný krok?
Rozhodně ano. Ničeho nelituju a v Norsku jsem nadmíru spokojená. Jen ta vzdálenost do Česka není úplně ideální.

Jak často se zvládáte podívat domů?
Bohužel moc ne. Trenér nám někdy dává volné víkendy, jenže na tak krátkou dobu za dost drahé letenky se mi do Čech letět nevyplatí. 

Máte možnost vidět rodinu alespoň před reprezentačním srazem?
Jak kdy. Letošní sezonu to bylo těžší, jelikož jsme vždy hrály v neděli, takže jsem neměla možnost se doma zastavit. O to víc už se těším na Vánoce, až budu moct být s rodinou déle. 

Lítá rodina někdy za vámi?
Snaží se mě neuvěřitelně podporovat, takže ano občas přiletí oni za mnou. V Norsku se jim moc líbí, takže využívají toho, že tam teď žiju. 

(FOTO + TOP: Štěpán Černý)

V Česku je to ale úplně jiné a jedinečné

Plánujete se výhledově přesouvat jinam?
Příští sezona je pro mě zatím otevřená. Vyhlídnutou destinaci momentálně nemám. Uvidíme, jak to všechno nakonec dopadne.

Berete Norsko jako nový domov, nebo je to pořád cizina?
Můj domov je tam, kde je můj manžel. A jelikož v Molde bydlíme spolu, tak náš byt tam vnímám jako domov. Kdybych byla sama, tak to určitě cítím jinak. 

Ale Česko to asi nenahradí.
To určitě ne. V Česku je to úplně jiné a jedinečné. 

Zvykla jste si za ten rok na norskou zimu a tmu?
Minulý rok jsem to tolik nevnímala, protože v tom nejtemnějším období jsem byla na mistrovství světa. Ale je to dost těžké. Dny jsou fakt hodně krátké a na člověka pak padá únava. Přijdu si jak medvěd v noře. Ale obyvatele konkrétně v Molde tohle moc netrápí.

Jak to?
Žije tam hodně starších lidí a na zimu všichni odletí třeba do Španělska, na Kanáry a tak. 

To musí být příjemné.
Rozhodně. To my udělat nemůžeme. I když nám s manželem zima nevadí. Chodíme na běžky, lyžujeme. My se spokojíme s jakýmkoliv počasím. 

A co léto?
To je naprosto úžasný. Celý den světlo, člověk se může koupat v moři, chodit po horách…

Plníte si tím svůj sen?
Stoprocentně. Skandinávie byla vždycky mým největším snem. Žiju na překrásném místě, s neuvěřitelnou přírodou a dělám to, co mě naplňuje. 

Je to velký rozdíl oproti Francii?
Největší rozdíl vnímám u mentality obyvatel. Jedna věc, kterou ale mají oba státy společnou, je to, že nespěchají. Žijí si pohodový život. Zatímco v Česku mi přijde, že jsme furt ve stresu. 

A v čem se tedy liší?
Francouzi jsou více volnomyšlenkářští. Zároveň holky v házené jsou hodně sebevědomé, a ne vždy dobře přijmou zahraniční hráčky. To je v Norsku mnohem lepší.

Tam jste zapadla dobře?
Rozhodné lépe. Ve Francii holky ani nechtěly moc mluvit anglicky, takže jsem se musela naučit francouzsky, abych se s nimi mohla normálně bavit. Když je tam ale člověk dlouho, tak vás do té skupiny vezmou a nedají na vás dopustit. Na druhou stranu v Norsku mluví anglicky úplně všichni. A celkově je tam více přátelské prostředí.

Takže norštinu nepotřebujete?
Minulý rok jsme měli všechny tréninky v angličtině, letos už trénujeme i v norštině. Učím se a docela už rozumím. Ale mluvit ještě úplně nezvládnu. 

(FOTO: Jon Forberg, Molde HK Elite)

Najednou dokážu ukázat, čeho jsem schopna 

Kolik je vás v kabině cizinek?
Jen tři. V Norsku není obvyklé, že tam chodí cizinky. Mají silnou základnu a moc holek se do norské ligy nedostane. Teď hraju jen s Polkou a s Nizozemkou. 

Takže využijete i znalosti polštiny?
Docela ano, když jsem hrála za Lubin, tak jsem se naučila a s Polkou tedy mluvím jejím jazykem. 

Přepínat jazyky musí být náročné.
Dělám to docela často a občas se do toho trochu zamotám. Ale jinak není problém se s kýmkoliv domluvit anglicky, což je moc fajn.

V čem vás posunula francouzská a co vám dala norská liga?
Ve Francii jsem se více rozvíjela technicky, třeba variabilitu střely nebo individuální dovednosti. V Norsku jsem si zase zlepšila svůj projev v házené a získala potřebné sebevědomí. Najednou v těch utkáních dokážu ukázat, čeho jsem schopna. Ve Francii jsem byla hodně zakřiknutá. 

Chodí vás podporovat hodně norských fanoušků?
Na zápasy zrovna u nás v Molde moc lidí nechodí. I přestože je postavení ženské házené v Norsku úplně něco jiného než v Česku. Dokonce si troufnu říct, že ženská házená tam je atraktivnější než mužská. Díky úspěchům, které Norky za sebou mají, je hodně propagována.

Chybí tedy na zápasech v Molde atmosféra?
Trošku. Určitě upřednostňuju českou diváckou atmosféru. Norská je docela poklidná, a to nejen tím, že tam chodí málo lidí. 

Ve Francii to bylo lepší?
Tam to bylo boží. Skvěle ty zápasy propojí se sponzory a naženou do hal hodně lidí. Celkově se snaží házenou spojit s jejich kulturou. Po zápase se pak vždycky šlo do VIP prostoru a bavili jsme se tam se sponzory a člověk se tam cítil fakt dobře.

Co byste z té atmosféry v hale vypíchla?
Když jsme hráli kvalifikační utkání v Besanconu, tak jsem zažila asi tu nejlepší atmosféru. Hrála se francouzská hymna a když hudbu vypnuli, tak celá hala zpívala, a to bylo něco neuvěřitelného. 

Zní to neskutečně.
Jak nad tím teď přemýšlím, tak možná francouzská atmosféra je moje nejoblíbenější. 

Vraťme se zpátky na sever. S klubem držíte pátou příčku v tabulce, máte vyšší ambice?
Určitě. Nejsme teď úplně šťastní s tím, jak hrajeme a jaké máme výsledky. Máme ale pocit, že se sezona ještě pořádné nerozjela. Čeká nás spousta zápasů po reprezentační pauze a určitě letos cílíme na medaili. 

(FOTO: Štěpán Černý)

Vážím si toho, že v reprezentaci dostávám dostatek prostoru 

Norské mentalitě asi neutečete ani v národním týmu. Je to pro vás výhoda?
Pro mě osobně ano. Norský styl je hodně zaměřený na běhání a na tempo hry. Takový přístup uplatňuje v reprezentaci i trenér Bent Dahl. Je to pro mě rozhodně snazší, než když jsem jezdila na reprezentační srazy z Francie. 

Součástí seniorské reprezentace jste už šest let. Jak vnímáte vývoj své pozice v týmu?
Teď už mám úplně jiné postavení než na začátku. Zprvu jsem byla hlavně šťastná, že můžu trénovat s tak velkými jmény. Dnes už jsem spíš já ta, která musí být zodpovědná a jít příkladem. 

Je tohle role, která vám vyhovuje?
Jak kdy. Se zodpovědností se spojuje i herní vytížení, za které jsem ráda. Dostávám dostatek prostoru a toho si vážím. 

(FOTO: Štěpán Černý)

Máme síly a zkušenosti na to, abychom na EURU postoupily

V nejbližších dnech váš čeká evropský šampionát. Jak se těšíte?
Neskutečně. Když hraju za reprezentaci, je to pro mě velká čest a strašně mě ty zápasy baví. Takže se neuvěřitelně těším. Je to vrchol sezony a uvidíme, jak to celé dopadne.

Budete hrát proti Rumunsku, Srbsku a Černé Hoře. Co na soupeře říkáte?
Naši skupinu může ovládnout kdokoliv. Všichni můžou s každým vyhrát ale i jednoduše prohrát. Jde o nejvyrovnanější výběr týmů a o to budou zápasy zajímavější. Když budeme dobře připravení, tak věřím, že se dostaneme dál. Myslím si, že máme síly a zkušenosti na to, abychom postoupily.

(FOTO: Štěpán Černý)