Několikrát mi říkali, že už se k házené nevrátím. Udělala jsem maximum, abych dokázala opak, říká Smetková

Jaké jsou vaše první dojmy z maďarského Debrecínu?
Jelikož jsme přijeli večer a od té doby měli dost náročný program, tak ještě moc nevím. Ale hotel je super. 

Cesta sem byla taky dost náročná.
Hlavně dlouhá, ale docela utekla. Koukaly jsme na zápasy, co jsme dostaly od trenéra na přípravu proti Rumunkám. 

Hned po příjezdu vás čekalo natáčení a focení s EHF. Máte tuhle součást házené ráda?
Když je to krátké focení nebo točení, tak mi to nevadí a baví mě to. Ale pokud to trvá dlouho, tak to úplně nevyhledávám. Byla jsem překvapená, jak rychle jsme to tady měli za sebou. 

Po tom všem, čím jste si prošla, jste na EURU. Co se ve vás odehrává?
Jsem strašně šťastná a moc ráda. Upřímně ještě dva tři měsíce zpátky jsem si to ani nedokázala představit, že bych sem vůbec odjela. Takže si moc vážím téhle příležitosti. 

Součástí reprezentace jste po delší době. Jak vás tým přijal?
Velmi dobře. Holky jsem několik let sice neviděla, ale musím říct, že je to jako kdybych s nimi nikdy nepřestala jezdit. 

Je tým v takové formě, že byste mohli postoupit do další části turnaje?
Máme skvělý tým a určitě to možné je. Škoda, že se nám zranily dvě tři holky, které bránily na středu obrany. Tam si myslím, že nám budou trošku chybět. Ale musíme se pokusit je nahradit, nic jiného nám nezbývá.

Bude první zápas ten nejdůležitější?
Určitě ano. Vždy je hlavním cílem do turnaje dobře naskočit. Máme hodně nevyzpytatelnou skupinu a už v pátek můžeme zjistit, jaké jsou naše šance na postup. Věřím, že nás trenéři dobře připraví.

Je velký rozdíl ve stylu trénování Benta Dahla s portugalským koučem, kterého máte v Mostě?
Náš trenér v klubu preferuje podobný styl házené jako Bent. Chce mít tvrdou obranu a rychlé přechody do útoku.

A liší se v něčem?
Určitě ano. Bent chce mít obranu více na šestce. Chce všechno zavírat, zatímco náš trenér v Mostě preferuje více individuální styl obrany. Tady u reprezentace si máme více pomáhat.

Vnímáte nějaké výhody toho, že oba vaši hlavní trenéři jsou ze zahraničí?
Je to výhodné jak v házenkářských dovednostech, tak i ve věcech mimo házenou. Díky tomu rozumím v podstatě všemu v angličtině. Nedokážu ještě úplně plynule anglicky mluvit, ale rozhodně teď dokážu lépe komunikovat. Kdybych odešla do zahraničí, tak za tuhle zkušenost budu určitě moc ráda. 

Tušíte kam byste v budoucnu chtěla?
Hodně se mi líbí severský styl házené, ale uvidím. Zatím představu moc nemám. Klidně bych se nebránila ani Německu nebo Španělsku. Tam bych mohla být u moře, a to by se mi hodně líbilo.

Nedávno se vám o takových místech asi ani nesnilo. Jak dlouho jste byla bez házené po zranění kolene?
Asi 14 měsíců jsem vůbec nehrála ani netrénovala.

Zpátky jste se tedy dostala teprve před rokem. 
Přesně tak. Minulá sezona pro mě byla taková na rozehřátí. Zaběhnutí zpátky do stylu házené, protože jsem fakt úplně vypadla. 

A letos?
Už je to spíš o ladění detailů, takže si myslím, že jsem se vrátila do podobné formy, ve které jsem končila.

(FOTO+TOP: David Švarc)

Jak vypadal ten úplný začátek?
Připojila jsem se k týmu v říjnu, kdy jsem začala trénovat bez kontaktu s ostatními hráčkami. Aspoň jsem s nimi ale mohla trávit část tréninku. A od listopadu jsem už naběhla přímo do zápasů. Hrály jsme kvalifikaci do Evropské ligy a já už mohla naplno nastoupit. 

Cítila jste ve své hře velké rozdíly?
Když jsem měla ortézu, tak jsem na to koleno strašně moc myslela. Bála jsem se chodit do soubojů nebo proskoků, ale postupně jsem strach odbourala a teď už je to dobré. 

Co přesně jste s kolenem měla?
Přetržené všechny vazy a poškozené oba dva menisky. Musela jsem podstoupit dvě operace. 

Vybavujete si, jak přesně jste se při zápase zranila?
Moc dobře. Zápas byl v televizi, takže jsem si ho několikrát pustila. Dělala jsem kličku do strany a koleno se mi podlomilo. S tím, jak jsem na něj celou váhou spadla, se všechno přetrhlo.

Rekonvalescence musela být hodně náročná i po psychické stránce.
S hlavou jsem docela dost bojovala. Několikrát mi bylo řečeno, že už se k házené nevrátím. To jsem si řekla, že tedy v žádném případě, že budu hrát dál a že pro to musím udělat maximum. Chtěla jsem vše překonat a ukázat všem, že se dokážu ještě vrátit. 

Cítíte se ve hře teď stejně jako před zraněním?
Dost podobně. Jsou světlejší momenty a pak i chvíle, kdy se mi tolik nedaří, ale myslím si, že už je můj výkon srovnatelný. 

(FOTO: David Švarc)