Kheková o plážovce i ocenění EHF: Je to čest pro mě i českou házenou

Foto TOP: EHF/Kolektiff

Na začátku července jste byla uvedena do Síně slávy EHF. Co pro vás ocenění znamená?
Je to neuvěřitelná pocta. Nenapadlo mě, že by mě něco takového mohlo potkat. Myslím si, že je to čest i pro českou házenou a Slavii, kde jsem vyrostla. Vybírali 30 nejlepších házenkářek a házenkářů a je neuvěřitelné, že z malé zemičky, bez výraznějších úspěchů, se tam podařilo dostat mně a Filipu Jíchovi. Je to velmi nečekané, ale jsem moc potěšená, moc si toho vážím.

Jak jste se o možnosti ocenění dozvěděla?
Byla jsem pozvána na galavečer s tím, že se budou vyhlašovat nejlepší házenkáři aktuální sezony. Pozvali tam několik bývalých házenkářů, které by rádi během večera uctili. Moc jsem své roli nevěnovala pozornost, byla jsem potěšena, že tam můžu být a moci pogratulovat stávajícím vítězům ankety. To, že jsem se dostala do Síně slávy, jsem se dozvěděla až těsně před oceněním.

Byl to pro vás šok?
Veliký. Bylo dobře, že jsem to nevěděla dřív, měla bych pak obrovskou trému. Ale byla jsem nadšená, když jsem tam viděla své idoly z evropské házené. Byl to obrovský zážitek je vidět. Byla jsem jako v Jiříkově vidění. Mohli jsme někoho vzít s sebou, vzala jsem ségru Vlaďku, která také dřív hrála. Fotili jsme se a povídali si s ostatními. Atmosféra byla přátelská a moc hezká. Všichni se k sobě chovali s respektem a moc pěkně. Bylo to na vysoké úrovni po všech stránkách.

Foto: Archiv Petry Khekové

Jaká byla reakce vašeho okolí?
Rodiče, manžel i děti byli nadšení. Děti to okomentovaly jako „úlet“, myšleno jako naprostá paráda. Měla jsem pozitivní reakce od kamarádů, bývalých spoluhráčů, i od házenkářů z Německa, se kterými jsem dlouho neviděla. Bylo to velmi příjemné a otevřelo mnoho vzpomínek. Na dálku jsem se aspoň spojila se spoustou kamarádů, které jsem v házenkářském světě poznala.

Zmínila jste, že jste se setkala se svými idoly. Jak berete, že i vás mají někteří mladí házenkáři jako vzor?
Možná si to člověk uvědomí u takových příležitostí. Sama si to neberu. Mám radost, když jsem pro mladé házenkáře motivací, že nic není nemožné a že i malá holka ze Slavie se může dostat do Síně slávy, přestože nikdy Česko nevyhrálo mistrovství světa nebo olympiádu.

Mohou být ocenění vás a Filipa Jíchy motivací a příslibem do budoucna české házené?
Bylo by to tak fajn. V mém případě se ukázalo, že to možné je. Když budou mít děti házenou rády, budou se jí věnovat s radostí, je všechno možné.

Když se poohlédnete za celou vaší bohatou kariérou, co vám házená jako sport dala?
Řekla bych, že jsem se při házená naučila „všechno“. A pomohla mi do pracovního i osobního života. Díky házené jsem se naučila týmové spolupráci a že nic není zadarmo. V životě i ve sportu jsou dny, kdy se daří a kdy nedaří. Člověk se přes ně musí přenést a naučit se přebrat zodpovědnost. I proto je sport důležitý. Děti tak připraví na život jednodušší formou, protože neúspěchy v práci a v životě bolí více než prohraný zápas na turnaji.

Byla jste kapitánkou národního týmu. Sledujete ženskou reprezentaci i nyní?
Ano, holkám fandím. Nejezdím ale na všechny zápasy, sleduji je na dálku. Občas potkám Kamčou Kordovskou nebo jsem ve spojení s Markétou Jeřábkovou.

Jak na vás působí změna v podobě nového kouče?
Přijde mi super, že máme norského trenéra. Skandinávská házená mi byla vždy blízká, měla jsem ráda rychlou technickou házenou a jsem ráda, že se tyto prvky přenesou do ženského reprezentačního družstva. Myslím si, že obsazení Benta Dahla je krok správným směrem.

Foto: Archiv Petry Khekové

Stále ještě hrajete za Tatran Střešovice…
Za Tatran hrajeme z čiré lásky k házené, protože nás to baví. Mám možnost se setkávat s holkami, se kterými jsem dříve hrála ve Slavii. Je to na nejnižší úrovni, začaly jsme znovu hrát před devíti lety. Přemluvily jsme trenéra Karla Dlouhého, který nás trénoval zhruba před 35 lety v dorostu na Slavii. A je to milé a udržuje nás to stále mladé, nás i jeho. Tréninků už moc nemáme, hrajeme tak dvakrát za měsíc. Každá máme jiné aktivity, rodiny, ale na podzim a na jaře hrajeme soutěž. Udržuje nás to při pozitivní náladě.

Zmínila jste, že vám házená pomohla i do pracovního života. Jste jednatelkou firmy Retail Fashion. Co vaše práce obnáší?
Provozujeme a zastupujeme značku Esprit v České republice, máme obchody s oblečením v nákupních centrech. Je to práce s lidmi, mám kolem sebe týmy, se kterými se setkávám a spolupracuji. A to je právě ta týmová práce, kterou jsem si přenesla z házené.

Jste součástí komise plážové házené. Co je vaší náplní práce?
Organizujeme turnaje pro všechny kategorie a kempy pro nejmenší, vytvořili se reprezentační týmy, která se účastní ME či MS juniorských kategoriích . Chceme, aby se s ní seznámilo co nejvíc lidí a aby se nadále rozvíjela. Pamatuji si na EURO plážovky 2004, kterého jsme se účastnili jako nadšenci. V té době jsme žádnou specializaci na plážovku neměli. Koukali jsme, jak se to hraje. Teď už je rozvinutá a populárnější, má i větší podporu ze strany EHF. Je to dynamický a rozvíjející se sport. Příští rok bude na olympiádě v Paříži jako ukázkový sport. Ráda bych pomohla pár nadšencům, kteří se v České republice se o podporu a rozvoj starají, aby se co nejvíce dostala k mladým házenkářům. A také aby byla co nejvíce propojená i s indoorovou házenou. Myslím si, že indoor může z plážovky čerpat, a i to pomůže propagaci a rozvoji celé házené.