Házenkářský sekretariát vede „kouzelnice“. Nesedím v koutě a nečekám, jak to dopadne, směje se úspěšná manažerka

Na sklonku dubna totiž přesvědčivě uspěla ve volbách EHF. Přitom do házenkářského prostředí vstoupila úspěšná manažerka teprve na začátku roku 2019, rychle však o sobě dala v házenkářském diplomatickém prostředí vědět. „V Evropské házenkářské federaci potřebujeme pro rozvoj házené schopné lidi s vášní pro házenou a jasnou vizí. Šárka si v Házenkářském fóru severských zemí rychle vybudovala silnou pozici, reprezentuje novou generaci lídrů, kteří mohou zajistit budoucí rozvoj ženské házené v Evropě,“ okomentoval zvolení Šárky Drozdové do evropské Komise národů pro ženskou házenou/EHF Nations Committee Women generální sekretář Dánské házenkářské federace Morten Stig Christiansen.

V českém házenkářském prostředí se nepohybujete dlouho. Rovnou jste naskočila do pozice generální sekretářky. Jak se stalo, že jste se jako neházenkářka pustila do takového úkolu?

Házená si mě našla a přišla do mého života neplánovaně, a to v době, kdy jsem se neuvažovala o tom vrátit se do zaměstnaneckého poměru. Na email mi občas chodily pracovní nabídky, a pozice generálního sekretáře ČSH byla mezi nimi. Zaujala mě i tím, že tyto pozice nejsou běžně inzerovány. A když se mi nabídka objevila v poště potřetí, uvědomila jsem si, že o ní opravdu přemýšlím, protože zajímavě kombinovala prostředí sportu a pestrou práci s mezinárodním přesahem.

Nakonec z toho byl raketový start. Jaké předpoklady a zkušenosti jste si do házené přinesla?

Že to je raketový start mně vlastně došlo až po volbách, kdy mě někteří delegáti na Konferenci Evropské házenkářské federace oslovovali s tím, že jsem za tak krátkou dobu dokázala nemožné. Profesně mám zkušenosti jak z obchodní, tak neziskové sféry. Moje poslední angažmá před příchodem do ČSH byla pozice ředitelky SOS dětské vesničky. Také jsem již 9 let členkou a mentorkou neziskové organizace Business & Professional Women. Měla jsem i čest přednášet na různých konferencích. Např. Porozumění lidské mysli (Understanding Human Mind) nebo pro neziskovou organizaci Začni správně věnující se dívkám z dětských domovů.

A vaše téma jako mentorky?

Je jich víc, ale například je to téma sebevědomí – tedy vědomí sebe sama a s tím je spojená i sebehodnota. Zejména pro české ženy je toto velké téma. Baví mě přednášet i o tom, jak nás ovlivňují myšlenky. Častokrát si ani neuvědomujeme, co se nám přes den honí v hlavě a jaký koloběh negativních emocí si tím vyvoláváme. Když jsme si schopni toto uvědomit, začneme se cítit lépe. Pomůže i pochopení a přijetí toho, že příčiny problémů nelze najít vně, ale uvnitř sebe sama.

Vím, že máte za sebou i těžké období, kdy se negativních myšlenek asi jen těžko zbavovalo.

Ano, měla jsem rakovinu, prošla si operacemi, chemoterapií i ztrátou vlasů. Ale protože mě tato nemoc naštěstí zastihla v době, kdy jsem už věděla o vlastní vnitřní síle, o síle mysli i o neuvěřitelné sebe uzdravovací schopnosti těla, tak jsem nepropadla zoufalství. Což samozřejmě neznamená, že bych byla stále pozitivně naladěná. Pomáhala mi maminka, bratr i přátelé a na mě bylo, abych nepodlehla falešné iluzi o tom, že mi život ubližuje a že já jsem jeho obětí.

Co z toho lze využít ve sportu, ve vaší profesi?

Všechno. Můžete být sebelíp připravený/á na zápas, ale pokud máte v hlavě omezení, nejistotu a obavy, nemůžete vyhrát. V každé minutě našeho života máme volbu. Myslím, že v tomto bychom mohli začít lépe pracovat zejména s reprezentanty, kteří jsou pod velkým tlakem.

Připravilo vám házenkářské prostředí na začátku nějaké výzvy?

Žena ve vrcholné pozici sportu, který je nejen v Čechách stále zejména mužský, by se mohla zdát jako pořádná výzva. Ale když to vnímáte přirozeně, nechcete s muži bojovat, nestavíte se do role, která není vaše, není problém. Naopak. Ženskou intuicí a větším důrazem na pocity lze vhodně doplňovat racionální mužský svět. Ale samozřejmě pro stěžejní rozhodovací momenty musím mít vše podložené argumenty.

Poslední rok byl bohatý na rychlé změny. Vlivem koronaviru se situace často měnila z minuty na minutu, takže těchto výzev jste si s házenou užila asi dost, že?

Ohromně mě těší, jakým způsobem se podařilo zvládnout jarní kvalifikace mužů i žen. I přes všechny komplikace covidového jara a přes všechny trable, které nás potkaly na začátku roku, se kvalifikace oběma našim týmům podařily a ze srdce jim gratuluji a děkuji všem, kteří měli na tomto úspěchu podíl.

Co vás na práci generální sekretářky nejvíc baví?

Spolupracovat s lidmi, kteří touží házenou posunout na místo, které si tento sport zaslouží. V Evropě je to nejoblíbenější halový sport. Baví mě i pestrost mé práce. Sekretariát je výkonná složka, takže těch věcí, které musíme v našem týmu udělat, je opravdu hodně. A když nemáte den a půl před odletem házenkářů na kvalifikaci do Ruska letadlo, protože vám náhle zruší domluvený vládní speciál, zažijete takový adrenalin, který se vyrovná zápasu na palubovce.

V čem je házenkářské prostředí jiné oproti tomu, ve kterém jste se pohybovala předtím?

Hlavním úkolem nás všech, kteří se podílíme na dění kolem házené, je přinášet radost. To v mnoha profesích nenajdete. Bavit touto krásnou hrou by se měli hráčky a hráči, trenéři i fanoušci. A na vedení svazu a klubů je, připravit jim pro to co nejlepší podmínky.

Co vás samotnou přivedlo ke sportu?

Jako malá jsem zkoušela gymnastiku, nebyla jsem však trpělivá, nebavilo mě po roce stále skákat přes kozu, dělat kotouly, chtěla jsem na bradla, kladinu a všechno hned. S tenisem to bylo ještě kratší, když mě postavili před betonovou zeď a ne na antuku, byl konec okamžitě. (smích) Intenzivně jsem začala sportovat v době, kdy začínáte přemýšlet o svém těle a vnitřní nespokojenost mě přivedla do posilovny. Začala jsem cvičit, až jsem se dopracovala k tomu, že jsem stála s vyrýsovaným tělem a v plavkách na pódiu. Propadla jsem kulturistice, těžkým, intenzivním a často i dvoufázovým tréninkům. Po ukončení úspěšné soutěžní kariéry jsem se ale hýbat nepřestala. Trochu mě zbrzdila a zlenivěla nemoc, ale život bez pohybu si nedovedu představit.

„Ctím dohody, neumím sedět v koutě a v Evropě už to vědí“

Proč jste se rozhodla kandidovat do funkce v Evropské házenkářské federaci?

Myslím, že je velice důležité mít na úrovni federace zastoupení v EHF někým, kdo se v národním házenkářském dění pohybuje denně. Přemýšlela jsem také, jak bych mohla více pomoct naší házené na mezinárodní úrovni, dostat se včas k důležitým informacím a zároveň hájit práva menších federací, aby měly silnější hlas.

Uspěla jste ve volbě mezi čtrnácti kandidáty. Čím jste volitele přesvědčila?

Osobně si myslím, že vyhrála moje osobnost, to jakým způsobem jednám a komunikuji s lidmi. Když se něco řeší, nesedím v koutě a nejsem zticha, což jsem ukázala na četných jednáních uskupení severských házenkářských zemí (HFE). Právě jejich delegáti mi pak vyjádřili silnou podporu.

Chovají se delegáti v házené spíše jako politici nebo sportovci?

Politika hýbe celým světem. Neznamená to, když je někdo sportovec, netahá za nitky nebo vždy hraje fair play. A ne vždycky politici hrají faleš. Každý ať si sáhne do svého svědomí. Pro mě dohoda, kterou jsme učinili platí a dohody já ctím.

Jak můžete svou prací v komisi EHF pomoci české házené?

Určitě chci hájit práva, zájmy a rovné podmínky menších federací. S tím už mám ostatně zkušenost na úrovni reprezentace po půlroční anabázi kolem několikrát odkládané evropské kvalifikace. Může nám pomoct sdílení dobrých praxí a zkušeností. Myslím, že nám chybí i pružnost. Některé věci u nás fungují tak nějak z podstaty a moc nepřemýšlíme, že se doba mění a s ní je třeba i reagovat.

Jaké výzvy před sebou vidíte?

Především pravé házenkářské, budu muset prokouknout do struktur soutěží a systémů fungování v jiných federacích. Obecně v práci pro házenou je teď ale hlavním úkolem naladit se s nově zvolenou Exekutivou na stejný cíl a pracovat na růstu házené v Česku. To je společná věc, o kterou jde nám všem a už to samo o sobě je výzvou.